Hraní hry Řekni mi s klienty a pacienty
Komunikace a rozhovor pečujících s pacienty/klienty je jednou z nejdůležitějších aspektů kvalitní péče v závěru života. Dobře vedené rozhovory, které dovolí lidem vyjádřit své hodnoty, preference a priority v konkrétních případech, často vedou k lepší péči. Bohužel k takovým konverzacím dochází jen málo.
Konverzační karetní hra Řekni mi může pečujícím profesionálům pomoct s konverzací o tom, co si jejich pacienti nebo klienti a jejich rodiny přejí, co je pro ně důležité a zlepšit tak vzájemnou komunikaci. Je to jednoduchý nástroj pro zdravotní a sociální profesionály, kteří poskytují péči např. v domovech pro seniory, v nemocnicích, hospicích či jiných podobných zařízeních. Hraní s klienty nebo pacienty má dvojí dopad – jak na samotného pečujícího, tak na klienta/pacienta.
Zkušenosti z amerického prostředí
V Americe, kde hra vznikla, se za dobu své existence stala nástrojem, který pečujícím profesionálům poskytuje bezpečný prostor jak s klienty nebo pacienty téma přání v závěru života otevřít. Vědecká studie1 zaměřená na kaplany ve zdravotnictví prokázala, že hraním hry se pečujícím profesionálům zlepšuje sebejistota a sebedůvěra s klienty nebo pacienty vést konverzaci o přáních na konci života. Stejně tak studie ukázala, že kaplané hru vnímali pozitivně a zhodnotlili ji za skvělý vzdělávací nástroj.
Klienti/pacienti se v průběhu hraní často vyjadřují buď přímo nebo nepřímo ke svým přáním ohledně plánu péče v závěru života. Toto potvrdila i rozsáhlá kvalitativní studie2, která analyzovala témata při hraní hry a došla k závěru, že pacienti/klienti se v průběhu hraní dotýkali klinicky relevantních témat pro stanovení plánu péče. Dalším dopadem hraní hry na pacienty/klienty je jejich větší připravenost verbalizovat a sepsat plán péče a jejich přání v závěru života a to nejčastěji do tří měsíců od hraní hry.3
Hraní hry s klienty v domovech pro seniory
Zpětná vazba z pilotního hraní v prostředí českých domovů pro seniory ukázala, že pečující si díky hře ještě více a lépe uvědomí důležitost probrání zásadních témat se svými klienty a v závěru života jim tak mohou poskytnout lepší a důstojnější péči než před hraním hry.
Kazuistiky4
“Během času jsem zjistila, že existuje skupina klientů, kteří téma smrti a umírání nechtějí řešit. Dělají, že se jich to netýká a nechávají vše na rodině. Pak je tady skupina klientů, která má vše přesně vyřešené se svojí rodinou, co se posledních věcí týká, rodina je instruována do nejmenších podrobností, ale my jako organizace to nevíme. A potom je tady skupina klientů, kteří nemají nikoho jiného než nás.”
“Kromě čtyř otázek jsme odpověděli na všechny. Klienti otázky hodnotili jako těžké. Na druhou stranu jsme se často i zasmáli, např. při otázce, co bude po smrti. Tu jsme si užili, protože jsme popustili uzdu své fantazii. Já jsem získala spoustu poznatků, které sepíši, zalepím do obálky. Obálku dám do sociální dokumentace klienta. Pokud bychom klienta u nás doprovázeli a on už si nemohl péči o svou osobu řídit sám, obálku rozlepíme a tyto informace pro nás budou vodítkem péče. Všichni klienti si své notýsky odnesli s sebou, aby je měli k dispozici pro svou rodinu nebo pro toho, kdo bude pečovat.”
V českém kontextu ale stále narážíme na tabu, které kolem smrti a umírání panuje. Proto je hraní hry někdy těžko představitelné nejen pro klienty, ale také pro samotné pečující. Hra pak může najít uplatnění třeba pouze jako inspirace.
“Pracovnice Domova měly z počátku trochu problém s tím, jak budou klienti na hru Řekni mi reagovat. Zkoušely hrát nejprve v malé skupince, pak i individuálně. Některé otázky vyřadily, ale stále se v tom tak nějak „necítily“. Někteří klienti se s nimi odmítali o těchto otázkách bavit. Nakonec jedna z pracovnic, která se jinak zabývá muzikoterapií, navrhla, že by zkusili s klientem probrat celý jeho život na základě připravené kostry, do které byly zahrnuty právě otázky z této hry a vznikl tak “Životní příběh”. Tato varianta se nakonec velice osvědčila. Pro pracovnice to není „násilné“ a klienti až na pár výjimek ochotně spolupracují. Životní příběh je poté k dispozici celému personálu, vyplývají z něho i různá přání, která využíváme do osobních cílů při individuální práci s klientem, ale i při jeho posledních dnech, pokud je to jen trochu možné. Jsem ráda, že nás přes počáteční potíže hra Řekni mi tímto způsobem inspirovala.”
Před tím než si půjdete hru zahrát s klienty, doporučujeme si ji zahrát ideálně se svými kolegy nebo se svými přáteli. I když je hra Řekni mi jednoduchý nástroj s jednoduchými pravidly, vlastní zkušenosti z hraní jsou k nezaplacení.
1 Van Scoy, LJ, Watson-Martin, E, Bohr, TA, Levi, BH, Green, MJ. End-of-life conversation game increases confidence for having end-of-life conversations for chaplains-in-training. Accepted July 10, 2017. American Journal of Hospice and Palliative Medicine.
2 Van Scoy, LJ, Reading, JM, Scott, AM, Chuang, CH, Levi, BH, Green, MJ. Exploring the topics discussed during a conversation card game about death and dying: a content analysis. J Pain Symptom Manage. 2016 Nov;52(5):655-662. PMID: 27650010
3 Van Scoy, LJ, Reading, JM, Scott, AM, Chuang, CH, Green, MJ, Levi, BH. Can playing an end-of-life conversation game motivate people to engage in advance care planning? Am J Pall Hospice Med. 2016 Jul 12. pii: 1049909116656353. [Epub ahead of print] PMID: 27406696.
4 Zpětná vazba z pilotního projektu Centra paliativní péče, které probíhalo v roce 2016.